Rozhovor s adiktologem

1. Proč jste se stal adiktologem?

Zajímavá otázka, na kterou mnoho lidí odpovídá různě od zajímavosti oboru, přes jeho multioborovost, potřebu pomáhat lidem, až po zkušenost se závislostí vlastní, nebo mezi blízkými. Já patřím k lidem s vlastní zkušeností se závislostí na alkoholu. Moje vlastní léčba a následné období mne dovedli k myšlence toto vše využít k možnosti pomoci jiným lidem. Ono obecně vlastní zkušenost není podmínkou k dobré léčbě závislostí. Dobrý onkolog také nemusí prodělat rakovinu. Vlastní zkušenost je dobrým pomocníkem ve vhledu do prožívání pacientů, ale sama o sobě nestačí. Jsou zapotřebí velké teoretické znalosti a erudice získaná praxí.

2. Jaká je Vaše osobní zkušenost s alkoholem?

Velká, alkohol mi byl velkým souputníkem v životě až do momentu, kdy získal navrch. Dobrý sluha, ale zlý pán. Lépe to vyjádřit nelze.

3. Kdy se pozná, že člověk je závislý? Co je to syndrom závislosti na alkoholu? Nejčastější varovné příznaky?

Existují všeobecně známé varovné příznaky. Přicházejí okénka zapomětlivosti na prožitou událost v opilosti. Člověk pije více a déle než měl původně v úmyslu. Neschopnost pití zastavit když už začne a tak dále. Posléze přicházejí ranní třesy rukou a potřeba dát si doušek hned po probuzení, člověk je zlý a vzteklý dokud se nenapije. Postupně ztrácí zájem o cokoli jiného než o pití.

Syndrom závislosti je diagnóza nemoci. Psychiatrické nemoci. Měl by ji vždy určit odborník po důkladné diagnostice. Adiktolog, psychiatr, lékař s atestací návykové nemoci. On totiž ne každý, kdo se zdá alkoholu propadlý na první pohled, je závislý a naopak lidé, do kterých by to okolí neřeklo, mohou mít vážný problém. Je určitě dobře přijít do odborné ordinace dříve, při prvních příznacích, než až po rozvinutí plné závislosti. Při včasném příchodu nemusí být řešení radikální v podobě celoživotní abstinence, ale dá se ještě naučit takzvaně kontrolovaně pít.

4. Dle Vašich zkušeností adiktologa, zda a jak závislost na alkoholu ovlivňuje chod celé rodiny, včetně samotných mezilidských, mezi rodinných vztahů?

Ano alkoholici stejně jako ostatní lidé nežijí ve vzduchoprázdnu a jejich nemoc ovlivňuje jejich blízké. Napřed to přestane jít bez alkoholu. Člověk už nepije pro euforizující a zklidňující účinky alkoholu, ale jen proto, aby mohl normálně fungovat. Toto stádium může trvat celé roky. Pak to přestane jít i s alkoholem. Člověk pije a zoufale se snaží „ vychytat hladinu alkoholu“, aby vůbec mohl fungovat. S tím souvisí ztráta zájmů o vše ostatní koníčky, práci a hlavně své blízké. Alkohol se stává ústředním bodem života a na ničem jiném závislému nezáleží. Alkoholismus je nemoc a od určitého momentu si alkoholik již nedokáže sám pomoci. Již to nelze ovlivnit vůlí a prostě si poručit. Alkoholismus mění vnímání a pocity člověka. Rodina to odnáší vždy. Modelů rodinných situací se závislým je mnoho a každá je jedinečná. Ne vždy je to otec, který je po alkoholu agresivní a po napití tyranizuje celou rodinu. Klidně to může být matka, která pije tiše a nenápadně roky a postupně se mění z milující maminky v nevyzpytatelnou, hysterickou a emočně labilní fúrii. Příkladů může být opravdu mnoho. Každopádně závislost na alkoholu jednoho člena rodiny vždy ovlivňuje všechny v rodině.

5. Jaká je pravděpodobnost zdědění závislosti na alkoholu, tzn. Jaké je genetické zatížení v rodině, když je jeden rodič závislý?

Dle všech výzkumů, a bylo jich opravdu mnoho, je závislost na alkoholu dědičná v přímé linii z rodiče na potomka dědičná asi z 50 %. Nejde o všem o přímou dědičnost, ale pouze o zdědění predispozice – talentu. Je to stejné jako s predispozicí k určitému sportu. Pouze talent nestačí, je třeba hodně trénovat, aby se člověk stal přeborníkem. Stejně tak je to s dědičností k alkoholismu. Ne každý potomek alkoholika se jím také stane. Hlavně hodně záleží na formování v dětství a v adolescenci. Dědí se „náchylnost k závislosti“ ne závislost samotná.

6. V rodinách, kde rodiče, příbuzní, jejich kamarádi, čas od času uskuteční večírek, kde se pije alkohol nebo si rodiče dají občas sklenku vína, často u toho jsou děti – je to správné? Jak chránit či nechránit děti před tímto „společenským“ pitím?

Názory různých odborníků se různí. Já osobně si myslím, že žijeme v reálném světě a paradigma uchránit děti před svody alkoholu abstinencí je v Čechách neudržitelné. Děti jako houby nasávají chování rodičů ve všech směrech, tedy i jejich „vztah“ k alkoholu. Je rozdíl pokud se v rodině pije občas při rodinných událostech, nebo se rodiče opíjejí každý den takřka do němoty. Obecně lze říci, že pít by se mělo na radost a ve společnosti. Občasná rodinná oslava s alkoholem, nebo když si rodiče dají společně víno. Vždy je špatně pokud rodič alkoholem něco řeší. Mám stres tak se napiju, mám starosti, řeším to sklenkou. Piju doma sám a o samotě. Tedy za mne není třeba chránit děti před pitím rodičů, které je v souladu s výše uvedeným.

Naopak, děti by se měli naučit kdy, jak a kolik alkoholu se pije, tak aby to neuškodilo mně ani mým blízkým. Co se dnes už velmi dobře ví, je že i malé dávky alkoholu jsou pro nevyzrálý dětský mozek neurotoxické. Takže už žádné „tak si taky trochu cucni“. Mozek člověka se vyvíjí až do jeho asi 21 let. Čím později se setká s alkoholem, tím lépe. Bohužel právě v rodinách kde děti, mohou mít genetickou zátěž po závislém rodiči, jsou často přítomny patologické vzorce pití. Pije se k zahnání smutku, stresu atd. Pije se denně a přes míru. A další. Uzavírá se bludný kruh. Dítě má genetickou predispozici k závislosti a zároveň může přejímat špatné vzorce pití rodičů.

7. Jaká je konkrétní práce adiktologa s lidmi závislými na alkoholu?

Nelze ve zkratce říci veškeré možné intervence a způsoby léčby závislostí. Obecně můžeme shrnout do několika následujících bodů a jistě nebudou všechny: Diagnostika a zmapování problému pacienta. Dohoda na způsobu léčby od několika ambulantních sezení po dlouhodobou komplexní léčbu v pobytovém zařízení s následným ambulantním doléčováním.

Léčba adiktologem je poradenská a psychoterapeutická. Sedíme, mluvíme. Adiktolog nepředepisuje léky, ale spolupracuje s lékaři a případně může medikaci navrhovat. Adiktolog jen neradí co udělat, ale usiluje o komplexní pomoc ve změně vnímání a prožívání pacienta ve vztahu k sobě a ke světu.

8. Pracuje adiktolog při léčbě závislosti se všemi členy rodiny?

Je to ideální stav. Alkoholismus neovlivňuje jen nemocného člověka, ale všechny jeho blízké a naopak při léčbě dochází k mnoha změnám v rodinných interakcích. Neplatí zavedené klišé, že alkoholik odejde do léčebny a vrátí se „opravený“. Není to komplikovaná zlomenina, která srostla a vše je vyřízené. Návratem z léčby vše teprve začíná. Léčený člověk se najednou může jevit rodině jiný a obráceně. Tady je práce se všemi členy rodiny více než na místě. Ne vždy je to ale možné. Často si členové rodiny myslí, že se jich to netýká, že je to jenom věc nemocného alkoholika.

9. Jak může adiktolog pomoci zachránit vztahy v rodině?

Možností pomoci a intervencí je velké množství za všechny několik nejdůležitějších:

Může rodinným příslušníkům vysvětlit co se děje a co se s tím dá v dané situaci dělat. Už jen to, že je někdo vyslechne, je obrovská pomoc. Jsou to věci, které obvykle člověk neříká na potkání a nemá se komu svěřit.

Může pomoci závislého člověka motivovat k léčbě.

V průběhu léčby může pomoci všem členům rodiny se zorientovat, vysvětlit co prožívají a proč mají tyto pocity, nastínit možnou budoucnost. Pomoci všem zorientovat se ve vztazích ve vlastní rodině, které jsou mnohdy jiné, než se jeví navenek.

Po návratu z případné pobytové léčby může pomoci celé rodině s problémy a jevy které přijdou s abstinencí závislého člena. Pouhou abstinencí se obvykle vše nevyřeší.

A v neposlední řadě může všechny členy rodiny chválit za každý sebenepatrný pokrok v nápravě rodinných vztahů.

Neexistuje žádný správný model rodiny. Každá rodina je jedinečná. Adiktolog neříká tohle je dobře a tohle je špatně, ale pomáhá všem členům rodiny najít cestu k tomu, jak být společně šťastní a spokojení.

Mgr. Radek Talpa